Rozhovor se Savinem Yeatman-Eiffelem

Seriál Oban Star-Racers byl uveden v mnoha zemích a je velmi oblíbený. Jak jste reagoval na takový úspěch?

Oban se vysílal ve více než 100 zemích a to včetně Japonska (na NHK BS & Toon Disney Japan) a vždy s výborným ohlasem. Ten úspěch mě samozřejmě velmi těší. Dali jsme do toho hodně času a tvrdé práce a jsme rádi, že to diváci ocenili – ať už děti nebo starší fanoušci anime.

Co vás přivedlo ke spolupráci s japonskými animátory a jak se vám s nimi spolupracovalo?

V praxi to vypadá tak, že veškeré seriály produkované na západě se nechávají dělat v zemích s levnou pracovní silou jako je Čína, Indie nebo Filipíny. To má velký dopad na to, jak moc komplexní může být chování postav nebo příběh.

Oban je jak o závodění, tak i do velké míry o citech hlavních postav – obzvlášť o snaze Molly získat zpět lásku svého otce. Takže jeden z prvních důvodů jít s tím do Japonska - i přes vyšší náklady – bylo vědomí, že tam odvedou kvalitní práci. Dalším důvodem bylo, že jsem byl při tvorbě Obanu silně ovlivněn svými vzpomínkami na klasické anime seriály, které jsem viděl jako dítě na konci 70. let jako např. Future Boy Conan, Captain Harlock nebo Candy Candy. Přišlo mi logické navázat při tvorbě na tenhle kulturní mix a jeho vlivy.

Myslím, že samotná spolupráce byla výborná a dost jedinečná. Chvilku nám přirozeně trvalo, než jsme si zvykli. Nejdříve jsme museli přesvědčit zkušené tvůrce ke spolupráci a to nebylo snadné. Těch několik málo koprodukcí, které v Japonsku vznikly, bylo velmi složitých a poznamenalo je mnoho neshod.Také jsme potřebovali docílit správné atmosféry během výtvarné spolupráce – nechtěli jsme být jen „ti, kteří poroučí“, protože jsme chtěli, aby tomu všichni lidé v týmu dali své maximum. Nastěstí se mezi námi brzy rozrostla vzájemná důvěra a pracovali jsme bok po boku 6 dní v týdnu, 13 až 16 hodin denně (běžná pracovní doba v japonském animačním studiu). Nakonec nikomu nezáleželo na tom, zda pracujeme na francouzském nebo japonském seriálu – dělali jsme prostě „na Obanu“.

Hudbu k seriálu tvořili známí japonští skladatelé Jóko Kanno a Taku Iwasaki. Pracovali jste společně na jednotlivých sekvencích nebo vám byla dodána kompletní hudba?

Při běžné produkci anime zbývá většinou jen velmi málo času na komunikaci mezi režisérem a skladatelem. U Obanu, jelikož jsem ho zároveň i produkoval a mohl jsem rozhodovat o rozpočtu, jsem měl tu výhodu pracovat úzce s Takuem Iwasakim. Předem jsme se s Thomasem Romainem dohodli, kde budeme potřeboval hudbu, kolik jí bude a jaké nálady by měla podtrhovat. Pan Iwasaki to zvládl perfektně. Celkem napsal zhruba 80 tracků, většinu z nich specificky pro určitou sekvenci v seriálu. Z nahrávek se čtyřicetičlenným orchestrem mám jedny z nejhezčích vzpomínek z celé produkce Obanu.

Pracovat s Jóko Kanno byla jakási pomyslná třešnička na dortu. Vždycky jsem obdivoval její práci a dva roky jsem bojoval za to, aby ona a její doprovod spolupracovali na Obanu. Nakonec souhlasila v momentě, kdy jsme právě dokončovali úvodní a záverečnou část. Pracuje se s ní úžasně. Obzvláště zbožňuji píseň, kterou napsala pro ending seriálu a byl jsem poctěn, když ho dala na své Best Of album Kanno and Seatbelts, které vyšlo před dvěma nebo třema roky.

V seriálu vystupuje mnoho zástupců mimozemských ras, inspiroval jste se něčím?

V rané fázi vývoje přispěl každý z výtvarníků něčím osobním k podobě té či oné mimozemské rasy. To nám pomohlo dosáhnout u nich jedinečného vzhledu. Postavy jako Lord Furter, Ning a Skung například nesou stopy undergroundového designu Loica Penona, ačkoli on sám se pak už na produkci nepodílel.

 

Která postava ze seriálu je vaše alter-ego?

Všechny - do určité míry, ale lidé, co se mnou na projektu pracovali, mě většinou srovnávali s přísným otcem Molly, workoholikem Donem Weiem.

Oban Star-Racers se původně měli jmenovat „Molly - Star Racer“ - proč došlo k přejmenovaní? Říká se, ze někteří potenciálni koproducenti vás nutili, aby byl hlavním hrdinou chlapec a ne dívka - je toto možný důvod?

Pravdou je, že jsem celou dobu, co jsme pracovali na Obanu, musel bojovat za celkovou pospolitost seriálu – především za jeho emoční stránku. To, co nám nakonec prošlo, se sice může zdát naprosto normální fanouškům anime, ale na seriál, který běžel na velkých amerických televizních kanálech a který spoluprodukoval Disney, je to docela zázrak (obzvlášť poslední třetina seriálu). V Oban Art Booku jsem zmiňoval některé z těchhle pamětihodných soubojů. Jedním z nich byla i obhajoba pohlaví hlavní postavy. Nedá se říct, že bych nebyl otevřený kompromisu, ale oni to po mě chtěli z naprosto zcestných důvodů a kdybych povolil, nepochybně by to vedlo k dalším špatným změnám stejného rázu.Nemohl jsem jim ale odporovat ve všem a název seriálu byla jedna z věcí, u kterých jsem byl ochoten ustoupit. Dávalo to i smysl, protože velká část obsahu seriálu se změnila během příprav, které následovaly po vypuštění průvodního filmu „Molly – Star-Racer“. Seriál byl mnohem bohatší a zaměřený na výrazně širší publikum. Už to nebylo jen o Molly, ačkoli ona samozřejmě zůstala hlavní postavou, ale bylo to také o Jordanovi, Aikkovi, Torosovi, Crushovi, Sullovi a dalších.

 

Můžete nám prozradit, proč byl v US vydání opening od Jóko Kanno nahrazen písní „Never Say Never“ a jak se k tomuto kroku stavíte?

Myslím, že jsem pro studio Disney byl dost neobvyklým a náročným „zákazníkem“. Do openingu vážně chtěli něco víc zaměřeného na chlapce, tak jsem jim to dal. „Never Say Never“ bylo dost výrazné a vlastně to byl takový opak toho, co jsme udělali s Jóko. Nebylo to ale špatné. Vlastně jsem požádal Disney, aby přidali japonský opening jako bonus na DVD, ale bohužel byla licence moc drahá, takže z toho sešlo.

Uvažoval jste někdy, že byste se k tomuto projektu vrátil v rámci další sezóny seriálu?

Rozhodně. A ještě jsem tu myšlenku úplně nezavrhl. Faktem je, že televizní trh se na západě orientuje na stále mladší diváky a zpracovává především velké licence jako jsou videohry. Hodně jsem bojoval za to, abych u Obanu udržel jeho bohatost a citovou rovinu. Nepůjdu do druhé řady, aniž bych věděl, že tohle budu moct dál rozvést nebo pokud bych byl nucen to dokonce omezit.

 

Jak to vypadá, vaši kolegové Thomas Romain a Stanislas Brunet se v japonském animačním průmyslu celkem zabydleli (Basquash, Hellsing Ultimate atd.) - spolupracují s vámi i nadále?

Thomas a Stan se mnou pracovali roky, když jsem zakládal Sav! The World Productions (produkční studio Obanu). Potom, co jsme spolu tři roky žili v Tokiu během tvorby Obanu, se ti dva rozhodli tam zůstat na dobro. Pořád máme dobré vztahy. Thomas bude nejspíš pracovat na návrzích a pozadích pro jeden z mých nových projektů.

V současnosti pracujete na projektech „2R“, „Out There“ a „The Improbable Knight“, kdy se na ně můžeme těšit, máte nějakou historku z jejich produkce?

Zatím jsem spíš sháněl materiály a psal věci pro tyhle nové projekty. Na vizuálních konceptech se začalo pracovat teprve nedávno. S Obanem sdílí touhu po detailu, po emocích a – upřímně doufám – dobrém příběhu. Jsou také mnohem ambicioznější po grafické stránce – a ještě riskantnější po té produkční. Právě teď jsem v Japonsku, kde pracujeme na tříminutovém traileru k jednomu z těchto projektů. Tenhle konkrétně je docela temný (tzn. nic pro děti) a také velmi realistický. Až dokončíme promo, začnu hledat investory. Doufám, že vám brzy budu moc říct víc o tomhle i dalších dvou projektech.

Savin Yeatman-Eiffel
Tokio, 12.června 2012

Copyright ©Sav! TheWorldProductions / JetixEurope