Ta tichá Kanno“

Takto přezdíval dnešní „První dámě“ nejen anime soundtrackové tvorby z japonských krajů na začátku kariéry její agent. Ovšem od té doby uteklo už hodně času a jak se shodují mnozí lidé, kteří se s Jóko Kanno setkali později, tichost již není její výraznou vlastností. Pokud tedy chcete, můžete se vrátit v proudu řeky času trochu zpět a dozvědět se něco o životě této skladatelky a možná získat i tipy na zajímavá anime ke zhlédnutí.První krůčky Jóko Kanno v profesní kariéře skladatelky vedly do herní společnosti Koei, pro jejíž hry tvoří hudbu už od roku 1985. Toto a její práce na písních pro reklamní spoty jí živila docela dlouho, ovšem pro fanoušky anime začala existovat takříkajíc až v roce 1992.

Tehdy se pro studio Ghibli postarala o aranži nezapomenutelné závěrečné písně Once in a While, Talk of the Old Days z filmu Porco Rosso. Tímto se v hudebním průmyslu v Japonsku zařadila do prestižního klubu srovnatelného v západní kinematografii s interprety, kteří skládali ústřední písně pro filmy Jamese Bonda, a otevřela si tak cestu k dalším projektům.

Práce na hudbě k OVA Please Save My Earth ji svedla dohromady s Hadžimem Mizogučim, u nás známým hlavně nezapomenutelným soundtrackem k filmu Jin Roh, a vzájemné sympatie je pak dovedly až k manželství, které vydrželo do roku 2007.

V roce 1994 se pak Jóko Kanno stala součástí legendy jménem Macross. Složila hudbu pro Macross Plus a v Japonsku se tehdy plně zapsala do širokého povědomí otaku.

 

Následovala práce na hudbě k prvnímu filmu Magnetic Rose z cyklu Memories, čímž se stala jedním z mála skladatelů, kteří narušili „hegemonii“ Susumua Hirasawy jakožto dvorního skladatele Satošiho Kona, který k tomuto dílu napsal scénář.

V roce 1996 se pak konečně zapsala do povědomí i západního publika hudbou k anime Vision of Escaflowne. Její manžel Hadžime Mizoguči se postaral o většinu produkce, a tím se mohla Jóko soustředit výhradně na skládání a hru na cello jako jedna z interpretek. Hodné pozornosti je i to, že se v tomto anime poprvé pořádně představila Ma'aja Sakamoto, která namluvila hlavní hrdinku Hitomi a nazpívala většinu písní. Jóko Kanno pak v dalších letech pro Ma'aju Sakamoto napsala celou řadu známých písní a pomohla tak s vytvořením popové ikony, kterou je dnes.

Dalším projektem pak byl Noiseman Sound Insect, což je jeden z prvních krátkých filmů od Studia 4°C, které proslulo podivností své animace a nepochopitelností scénářů,. Tento jejich počin jim vynesl vedle několika zahraničních cen i velmi slušné renomé.Pokud snad někomu uniklo jméno Jóko Kanno při uvedení Vision of Escaflowne, musel tento omyl napravit v roce 1998 s příchodem anime Cowboy Bebop. Tento legendární soundtrack a sakra dobré anime si našly cestu i k divákům, kteří "japonským animákům" moc neholdují. Skupina Seatbelts, která nahrála veškerou hudbu pro tento seriál a která prý vznikla za necelý týden na základě jedné z nevinných poznámek milé Jóko svému známému, byla rázem obrovským hitem. Fanoušci se mohli poprvé pořádně setkat i s tváří „té tiché Kanno“, která najednou řádí na pódiu za klávesami či klavírem.

Hned rok poté se pak naše skladatelka stává součástí další legendy. Ani bojové lišejníky a studio Sunrise neodolalo její popularitě a Turn A Gundam získává nezapomenutelný soundtrack, který je bohužel tím jediným dobrým na tomto seriálu.

Další její prací je pak hudba k anime Earth Maiden Arjuna a po ní v roce 2002 její další legendární práce v podobě soundtracku k seriálu Ghost in the Shell Stand Alone Complex. O tomto orchestrálně-elektronickém, elektronicko-orchestrálním, inovativním, hravém a různorodém soundtracku toho bylo už napsáno mnoho, takže vám jen doporučím: Poslechněte si ho. Stojí opravdu za to!

 

Jóko Kanno se jako autorka neomezuje žánrem. Jak sama říká: „Když skládám, tak mě nezajímá žánr, ale dojem ze scény či scénáře.“ I přes tuto její stylovou různorodost jsou její soundtracky neuvěřitelně ucelené, takže vás ani nenapadne, že by sem nějaká skladba nepatřila nebo se snad nehodila do celkového vyznění.

To platí nejen o hudbě k anime Wolf's Rain z roku 2003, ale hlavně pro o dva roky mladší neuvěřitelný soundtrack k Sousei no Aquarion, kde vedle sebe plynně koexistují operní árie, wagnerovsky velkolepá orchestrální témata a hudební hříčky, které jakoby vypadly z melodií starých osmibitových her, jako je třeba Bomberman.

Po práci na hudbě k seriálu Darker than Black: Kuro no Keiyakusha se v roce 2008 vydává Jóko Kanno „podruhé do téže řeky“ a skládá hudbu pro nový Macross Frontier. I tato její práce je úspěšná a vzniká jeden z nejprodávanějších anime soundtracků všech dob. Bohužel - stejně jako u původního Macrossu - nejasná vlastnická práva na hudbu a zisk z ní vedou nejen k celé řadě dodnes běžících soudních sporů, ale i k nemožnosti oficiálního vydání těchto soundtracků a samotného anime mimo Japonsko.Díky napsání mnoha úspěšných písní pro různé zpěvačky je Jóko Kanno považována za hitmakera a tak je často žádána o složení openingů k mnohým anime. Z těchto jejích počinů zmiňme třeba píseň Platinum z Card Captor Sakura, Kiseki no Umi z Record of Lodoss War, Hemisphere z anime RahXephon a samozřejmě Chance To Shine z Oban Star-Racers, které máte možnost vidět na letošním Adviku.Poslední perličkou je pak osobnost jménem Gabriela Robin, která se jako textařka a zpěvačka objevuje na soundtracích k anime, k nimž skládala hudbu Jóko Kanno už od Vision of Escaflowne. Dlouhá léta se mezi fanoušky spekulovalo, zdali to je či není jen pseudonym samotné Jóko Kanno. Tato nejistota trvala až do roku 2009, kdy při koncertu s Varšavskou filharmonií naše tichá Kanno předstoupila před mikrofon a zazpívala píseň Moon z anime Turn A Gundam, a tím jasně ukázala, jak se věci mají.

Pokud se vám navíc dostane do rukou záznam z koncertu k Macrossu Frontier v Budókanu, té slavné hale, co pojme 14 000 lidí a kde by chtěli vystupovat snad všichni japonští hudebníci, budete si moci ověřit, že „ta tichá Kanno“ je nenávratně pryč.

A je to jen dobře!!!

Pavel „Grek1“ Chmel

Vision Of Escaflowne; © Sunrise
Cowboy Bebop; © Sunrise
Macross Frontier; © Satelight
Ghost In The Shell Stand Alone Complex; © Production I.G