Fenomén Ulice: Bezobsažná zábava pro masy nebo slowburn sociální komentář?

Je všední den, 18:30, a vy z obýváku slyšíte již snad po čtyřtisící tu stejnou melodii, která neklamně ohlašuje, že začíná další epizoda nekonečného seriálu. Stále zas a znova si říkáte: "Ježiši, to je blbost. Co na tom kdo vidí? Vždyť je to furt to samý. Vždyť na to koukaj jenom babičky nebo totální bezmozci." A ani vás v tu chvíli nenapadne, zda za tímto seriálem, ať úmyslně či neúmyslně, není něco víc. Co když se nám Ulice snaží sdělit něco víc, než že má zrovna jako sponzora Sazku nebo že všechny vztahy jsou odsouzeny k záhubě? Co když postavy jako Lumír Nykl nebo Bedřich Liška jsou vlastně zrcadlem nás samotných, naší společnosti, lidskosti, nikoliv jen objekty touhy a levné zábavy? O Ulici z trochu jiného úhlu pohledu, s dávkou nadsázky ale i nehynoucí vášně.